Mramorování papíru krok za krokem: zahuštěná lázeň, rozliv barev a klasické hřebenové vzory
Gerise je nezávislý redakční projekt věnovaný jediné dílenské technice — kresbě barvou na hladině zahuštěné vody a jejímu přenosu na list papíru. Popisujeme, co se v lázni skutečně děje a proč se stejný postup chová pokaždé trochu jinak.
Hustý hřebenový vzor vzniká dvěma průchody nástroje přes plovoucí barvu — nejprve rovnoběžnými tahy, poté hřebenem s jemnějším krokem napříč.
Zahuštěná lázeň: nosič, na kterém všechno stojí
Barva se na čisté vodě neudrží — rozpadne se, klesne nebo se rozteče do neurčité skvrny. Proto se voda zahušťuje tak, aby získala mírně vazkou konzistenci, na které kapka barvy zůstane ležet a přitom se dá pohybem nástroje řízeně tvarovat. Nejčastěji se používá výtažek z mořských řas (karagenan) nebo rostlinná klovatina typu tragantu, případně odvar z blešníku.
Zahušťovadlo se nemíchá nasucho do studené vody v poslední chvíli. Prášek se rozmíchá do vody, nechá se odstát a takzvaně dozrát — obvykle přes noc — aby se rozpustil beze zbytku a aby z lázně odešly vzduchové bubliny. Nedozrálá lázeň bývá zrnitá, barva na ní tvoří nepravidelné okraje a vzor se láme.
Hustota se v dílně neposuzuje čísly, ale chováním. Když se po hladině přetáhne šídlo, stopa se má za nástrojem pomalu a plynule zavírat. Pokud se uzavře okamžitě, je lázeň příliš řídká; pokud stopa zůstane stát jako rýha, je příliš hustá a barva se bude trhat.
Na co se dívat u připravené lázně
- Povrch je zcela klidný, bez pěny a bez plovoucího prachu.
- Lázeň měla nejméně několik hodin na dozrání a odstátí.
- Teplota lázně i teplota místnosti jsou přibližně vyrovnané.
- Vrstva v nádobě je alespoň dva až tři centimetry, aby dno nerušilo rozliv.
- Před prvním listem se hladina stáhne proužkem novinového papíru.
Stažení hladiny se opakuje mezi jednotlivými otisky — odstraňuje zbytky barvy, chloupky z papíru a částečně zaschlý film.
Barvy a způsob, jakým se rozlévají
Na hladinu se hodí barvy s jemným pigmentem a slabým pojivem — tradičně temperové a kvašové, dnes běžně také ředěné akrylové disperze. Rozhodující není značka, ale jemnost rozetření a to, že barva zůstane na povrchu, místo aby se do lázně vsákla.
Barva se před prací ředí vodou do konzistence řídké smetany a nanáší se štětcem nebo rozstřikem z tuhých štětin. Každá kapka se rozlije do kruhu a zároveň zatlačí kapky nanesené před ní. Z toho vzniká základní pravidlo skladby: barva nanesená jako první tvoří nakonec nejtenčí obrysy, barva nanesená naposledy zabírá největší plochu.
Vrstvení proto není libovolné. Tmavé, silně pigmentované odstíny se obvykle kladou dřív a světlé je rozpínají do jemné sítě — právě tak vznikají charakteristické tenké žilky mezi plochami.
Žluč jako regulátor povrchového napětí
Aby se barvy vzájemně rozpínaly a nezůstaly stát jako izolované body, přidává se do nich malé množství hovězí žluči. Ta snižuje povrchové napětí barvy vůči lázni a určuje, jak daleko se kapka rozlije. Dávkuje se po kapkách a vždy se zkouší na hladině, ne odhadem v kelímku.
Množství se stupňuje postupně: každá další barva potřebuje o něco víc žluči než ta předchozí, aby si dokázala vytvořit místo. Když se dávka přežene, barva se rozlije do bledého závoje, ztrácí sytost a tlačí ostatní odstíny k okrajům nádoby.
Praktický zkušební postup je jednoduchý: na stažené hladině se vyzkouší kapka každé barvy zvlášť, sleduje se průměr rozlivu a teprve pak se pořadí a dávkování upraví. Zkušební hladina se poté opět stáhne.
Typické projevy špatného poměru
- Kapka se stáhne do bodu a nerozlije se — málo žluči nebo příliš hustá barva.
- Barva se propadá pod hladinu — je příliš zředěná nebo lázeň je studená.
- Vzor je bledý a rozmytý — nadbytek žluči.
- Na okrajích kapek vzniká pěna — barva byla nanášena z příliš velké výšky.
Pořadí nánosu v praxi
- Stáhnout hladinu a nechat ji několik vteřin uklidnit.
- Nanést první, nejtmavší barvu řídkým rozstřikem po celé ploše.
- Doplnit druhou barvu s mírně vyšší dávkou žluči.
- Světlé a krycí odstíny nechat až nakonec.
- Teprve na hotový základ nasadit nástroj a kreslit vzor.
Hřebeny a šídla: nástroje kresby
Nástrojů je málo a jsou jednoduché. Šídlo — tenká jehla v držadle — kreslí jednotlivé tahy a vytahuje barvu do špiček. Hřeben je latě s pravidelně nasazenými hroty, který posune celou hladinu najednou. Jemnost výsledku určuje rozteč hrotů: širší krok dává velkorysou vlnu, hustý krok vytváří jemnou strukturu blízkou tkanině.
Nástroj se vede pomalu a v jedné rovině. Rychlý tah barvu trhá, nakloněný hřeben nabírá lázeň a nechává za sebou nestejnoměrnou stopu. Mezi jednotlivými průchody se hroty otírají, jinak se do vzoru vnáší už jednou stržená barva.
Nástroje, které stačí na většinu vzorů
- Šídlo nebo tenký špendlík v dřevěném držadle na jednotlivé tahy.
- Hřeben s roztečí přibližně 10 mm pro základní vlnu.
- Hřeben s roztečí 3–5 mm pro jemné hřebenové vzory.
- Rovná tyčka nebo dvojice špendlíků na tahy přes celou šířku nádoby.
- Proužky novin na stahování hladiny mezi otisky.
- Mělká pravoúhlá vana o něco větší než formát papíru.
Hřebeny se snadno vyrobí z latě a rovných hřebíků; podstatná je pravidelnost rozteče a to, aby hroty ležely v jedné přímce.
Klasické vzory a jak vznikají
Většina historických vzorů je založena na malém počtu pohybů, které se provádějí v pevném pořadí. Znalost tohoto pořadí je důležitější než počet nástrojů — stejný hřeben dá pokaždé jiný výsledek podle toho, co se stalo před ním.
- Kamenný vzor
- Barva se pouze nanese a nechá rozlít. Slouží jako výchozí stav pro všechny ostatní vzory.
- Hřebenový vzor
- Nejprve se rovnoběžnými tahy šídla vytvoří vlnovka, poté se přes ni vede hřeben s jemnou roztečí kolmo k tahům.
- Páv
- Na připravený hřebenový základ se nasadí hřeben s velkou roztečí a vede se drobným cikcakem — plochy se stočí do řady oválných ok připomínajících pera.
- Chevron
- Hřeben se vede přes hotový vzor v pravidelných obloucích tam a zpět, takže se linie zalomí do souvislé řady špiček.
- Vlnkovaný a tažený vzor
- Jediný pomalý tah tyčkou nebo dvojicí špendlíků přes celou šířku vany protáhne kapky do dlouhých pramenů.
Vzory se dají skládat, ale jen do určité míry. Po třech až čtyřech průchodech nástroje se barva mechanicky vyčerpá, ztrácí ostré hranice a vzor začíná působit zašedle.
Papír a kamencová předúprava
Barva ležící na hladině se sama o sobě k papíru trvale nepřipoutá. Proto se list předem napouští roztokem kamence hlinito-draselného, který na povrchu vytvoří tenkou vrstvu vážící pigment. Bez tohoto kroku otisk sice vznikne, ale při oplachu se z větší části smyje.
Používá se přibližně jedna polévková lžíce kamence na litr vlažné vody. Roztok se nanáší houbou v rovnoměrných tazích jedním směrem, vždy jen na jednu stranu listu, která se pak označí lehkou tužkovou značkou v rohu. Papír se nechá zavadnout a před tiskem se rozloží pod zátěž, aby se nezvlnil.
Vhodný je nelesklý papír se střední savostí a hmotností zhruba 100 až 200 g/m². Silně klížené a natírané papíry přijímají barvu nerovnoměrně, velmi savé papíry naopak vzor rozpíjejí.
Snímání otisku a oplach
List se klade na hladinu od jedné hrany a plynulým obloukem se pokládá k druhé, aby se pod ním neuzavřel vzduch. Vzduchová bublina se na hotovém listu projeví jako ostře ohraničené bílé místo, které už nelze opravit.
Papír zůstává na hladině jen krátce — několik vteřin stačí. Snímá se pomalu, tažením přes hranu vany, aby přebytečná lázeň stekla zpět. Následuje krátký oplach vlažnou vodou, který odstraní zbytky zahušťovadla; vede se šikmo, nikoli proudem přímo do plochy vzoru.
- Před pokládáním zkontrolovat, že je hladina stažená a klidná.
- Držet list za dva protilehlé rohy a nikdy jej nepouštět naplocho.
- Po sejmutí neotírat plochu ničím tvrdým.
- Oplach vést od jednoho okraje šikmo dolů, ne kolmo shora.
Sušení a vyhlazování listů
Mokrý list se suší zavěšený na šňůře nebo volně položený lícem nahoru na síťce, aby vzduch procházel z obou stran. Sušení na skle nebo desce zanechává na ploše lesklé stopy a vzor se v místě dotyku často zamázne.
Po úplném vyschnutí je papír zvlněný — to je normální důsledek nasáknutí a schnutí. Vyhlazuje se buď lisováním mezi savými archy pod zátěží po dobu několika dní, nebo žehlením z rubové strany při mírné teplotě a bez páry, přes tenký ochranný papír.
Tradiční dokončovací operací je hlazení achátem nebo hladkým kamenem přes ochranný list, které povrch zhutní a dodá mu jemný lesk. Provádí se až na zcela suchém a vyrovnaném papíře.
Postup po vyschnutí
- Zkontrolovat, že je list suchý i uvnitř vlákna, ne jen na povrchu.
- Vložit mezi dva savé archy bez potisku.
- Zatížit rovnou deskou a nechat pod tlakem několik dní.
- Případné zbylé vlny dorovnat žehličkou z rubu, bez páry.
- Hotové listy skladovat naležato ve tmě a v suchu.
Opakovatelnost a uchovávání roztoků
Mramorování se často popisuje jako náhodné, ale opakovatelné je do značné míry právě proto, že proměnných je málo a všechny se dají zapsat. Rozhodující jsou hustota lázně, poměr žluči v jednotlivých barvách, teplota místnosti, druh papíru a rychlost vedení nástroje. Poznámkový list u vany je v praxi užitečnější než jakýkoli nástroj navíc.
Zahuštěná lázeň vydrží v chladu obvykle několik dní. Pozná se, že dosloužila: hustota klesá, na hladině se objevuje zákal a barva se přestává držet ve stopě. Kamencový roztok se míchá čerstvý pro každou dávku papíru, protože jeho účinnost se odstátím zhoršuje.
Barvy naředěné se žlučí se ukládají v uzavřených nádobkách a před dalším použitím se znovu promíchají a vyzkouší — poměr se během stání mění. Nádoby je vhodné popsat datem a stručnou poznámkou o chování při poslední práci.
Co si zapisovat po každé sérii
- Datum a použité zahušťovadlo včetně poměru a doby dozrání.
- Pořadí barev a přibližný počet kapek žluči u každé z nich.
- Druh a gramáž papíru, koncentraci kamence.
- Teplotu místnosti a lázně.
- Použité nástroje, rozteč hřebene a sled pohybů.
- Krátkou poznámku, co vyšlo a co se nepovedlo.
Ke stránce záznamu je praktické připnout malý zkušební výstřižek z dané série — porovnání vzorků řekne víc než popis.
Kontakt a povaha materiálů
Gerise publikuje texty o dílenském postupu mramorování papíru. Nejde o obchodní nabídku: nevedeme prodej, nepořádáme kurzy a nezprostředkováváme žádné služby. Materiály vycházejí z popisů běžné dílenské praxe a jsou určené ke čtení a vlastnímu zkoušení.
Máte-li dotaz k obsahu, upřesnění k některému postupu nebo upozornění na nepřesnost, napište na [email protected].
Gerise
Informační a redakční projekt o mramorování papíru.
[email protected]